Pro radost z žití

Author Archive

Páteční den začal jako každý jiný. Jen počasí se ustálilo na teplotě, která byla pro přechod jako dělaná. Dle plánu start byl stanoven na nádraží v 15:30, ale protože se výšlapu účastnili pouze dva nadšení nebo šílení jedinci(těžko říci jaké je vhodné pojmenování:), byl sraz změněn přímo ve vlaku. Jediný úkol v tuto chvíli bylo zakoupit jízdenku. To jsem myslim zvládl na jedničku:-D. Dokonce i místo uřčení bylo správné. Jen ta cesta. Jen ta cesta a ještě jednou jen ta cesta.  A proč! Na to je snadná odpověď: času dost nebo jinak ČD anebo též české dráhy .  Říkal jsem si, že bych to nemusel komentovat, ale jo. Původně jsme tedy měly vyrážet z Opavy rychlíkem 15:43, který jel z Jeseníku. Bohužel z důvodu výluky na trati vlak nahradila autobusová doprava, která je snad vždy spojená se zpožděním spojů. A to se také stalo zpoždění, bohužel větší než by bylo vhodné. Bylo psáno 20 min tak to vypadalo ještě celkem nadějně. Mohly by jsme stihnou žádaný prestup, jenže co se nestalo ČD se opravdu projevilo ve svém známém smyslu. A z 20 min bylo min 30 což přispělo k definitivnímu vzdání se naděje na stihnutí kýženého přestupu. Takže jsme čekali kupodivu nejprve ve dvouch. Jaktože ve dvou? Protože stejným vlakem odjíždel do ostravy i spolužák, ostatně nemít naplnánovanýho nic jiného taky by se zúčastnil:).  Tak jsme mohli alespoň hodit řeč a zkrátit čekání. Což se povedlo. Takže už jen zbývalo počkat na onen opoždený bus a moji chodeckou společnost. Kterou ztělesnila známa z volejbalu Pavla. Takže jsme se mohli bavit ve třech. Cestou do Ostravy jsme taky narazli na zádrhel, že vlastně nemáme papírovou mapu. Ale bacha snažil jsme se ji ještě v pátek koupit. Ale jak to tak bývá tak ji prostě neměli. Nu co měl jsem mobil s GPS a turistickými mapami tak to musí stačit. Jen baterku nevymlátit rychleji než by bylo třeba.

Skoro po třech hodinách cesty jsme tedy dorazili na místo formálního startu. Takže hurá Vendryně je zde:) A tak před námi stojí tedy teď už na jisto pochod, který bude hodně zajímavý. Možná ani ne tak z důvodu plánované trasy, ale spíše kvůly výškovým metrům, které našlapeme a to že půjdeme nocí a nepoznanou krajinou tedy pro nás nepoznanou:-D

Značení od nádraží bylo bezproblémové. Pro jistotu abychom věděli kam jsem si vypsal záchytné body jak bychom měli postupně jít a které barvičky v lese hledat. Takže začali jsme na zelené barvě a šli krásnou pohodlnou procházkou přes řeku do sousední vesnice Oldřichovic kde si na nás pomalu ale jistě brousil zuby první kopec:-D. A že tedy hned z kraje nám bylo vpáleno do obličeje bude to opravdu zábavné trošku přímeho šplnáhí do kopce nikoho přec po pár km nerozhodí. Tak co no trocha stoupání. Alespoň to bude rychle za námi. A taky, že celkem ano! Asi tak za 3hod i s pauzou jsme byly na prvním vrcholu. Vzdálenost od startu nějakých 9km takže šlo krásně poznat naše počáteční vybuzení:-D. První picí pauza (pit pauza) byla někde v polovině kopce a druhá občerstvovací, kousek za chatou na Javorovém u rozcestníku. Tou dobou což bylo někdy kolem deváté hodiny již sluníčko schoval plášť noci a my zároven s občerstvením nasadili čelovky. Tedy upřímně Myslel jsem, že nebudu mít co nasazovat, protože má noname čelovka nechtěla moc svítit. Ne, že by nebyly baterky, i když i ty se moc k životu neměly, ale co no:-D. Prostě jsem ji nemohl zapnout. Nakonec se zadařilo. Vyměnila se sada baterií a bylo o světlo postaráno, alespoň na chvíli. Po pár km se hold musela vybalit lépe svítící čelovka mé kolegině:) Za což jí děkuji bez její čelovky by jsme se nacházeli asi podstatnou část cesty v krásném šeru:-D Takto jsme před námi mohli docela dobře rozeznat kameny, větve a jiné věci ležící na cestách. Kupodivu základní zjištění nevím čím to, ale ze světla čelovky jsem jen těžko odhadoval 3D tělesa tzn. vystouplé kameny byly docela problematické a špatně se odhadovalo, který je jak moc vysoko nad úrovní okolí.

Takže první vrchol za námi a dva plánované daleko před námi a to nevíme co nás čeká. Pomalu tedy scházíme z Javorového do údolí, což je docela krásné specifikum Beskyd, když chceš vylézt na vrchol musíš nahoru to je jasné. Jenže když chceš na jiný vrchol (myšleno ty nejvyšší) musíš hold dolů a pak zase hned pěkně nahoru.  A aby toho nebylo málo ve většině případů klesneme k pěti stům metrům nad mořem a pak zase pěkně rychle nahoru.  Co víc k tomu dodat snad jen jaky rychle se jde nahoru tak o to pomaleji to jde dolů, protože stoupání je více čí přímo úměrné klesání. Tedy alespoň tak jak byla naplánována trasa (přeci nechceme mít po prvním vrcholu za sebou 30km).  Pomalu již tedy pod řádnou rouškou tmy setupujeme nocí do vesnice pod kopcem, ze které již na km dalo slyšíme hrát hudbu v nějakém kempu. Pravděpodobně nějaká diskotéka nebo zábava. V Morávce (tak se jmenovala ona vesnice) zjišťujeme na místní mapě kam dál. Musíme najít zelenou značku. Kupodivu to nebyl vůbec problém. Pavla byla ostražitá a všimla si jí hnedka. Kousek jsme popošli a zastavili se na další pit pauzu (možná jich bylo víc píšu jen co si pamatuji). Seděli jsme tedy pod světlem. Proč plýtvat vlastním, když obecní je stejně dobré ba dokonce lepší:-D. Popíjeli a kecali, což sme dělali celou cestu a nebo sem to byl já ten kdo tu pusu nezavřel. No asi jo. I když ano mlčel jsem byly chvíle kdy jsem mlčel a soustředil se na další kroky:).

A jak to tu tak píšu tak si vzpomínam že jsem úplně vynechal jednu důležitou pit pauzu:-D. Ta byla na Velkém lipovém. Na zdejším rozcestníku a podle instrukcí jsme tedy zvolili žlutou barvu. A chvíli sedeli a trošku relaxovali. Já si oblepoval prsty leukoplastí abych předešel puchýřům na prstech. A to se opravdu povedlo. Z poklidu setmělé krajiny nás vyvedl docela silný hluk nedaleko bylo to jako by něco tak 200kg skočilo z kroví na cestu. Docela se nám rozjela fantazie. Nakonec jsme se uklidnili tím, že to byl nejspíš jelen. V tu chvíli byl, vhodný čas vytáhnout hůlky, které vytváří takový jemný systematický zvuk, který je pro noční les nezvyklý a tak nás snad zvěř uslyší a uteče. Tedy to nám říkala logika. Zvíře prostě uteče pokud je rozumné a zdravé. To byl náš logický úsudek a rozhodnuto bylo, že platí pro všechny zdejší zvířata. Jediná otázka, které byla nevyřešena: „Dělat nějaký významnější hluk či se pohybovat co nejvíce po tichu?“ Zdravý rozum pokud vychází ze správného předchozího tvrzení říká, že povídaní musí stačit případně nějaký další hluk. Ale ne moc hlasitý jen tak, aby nás uslyšeli, když by nás neviděli nebo necítili.  Ostatně tuto otázku divoké zvěře jsme řešili docela obsáhla a docela dlouho. Možná i tak aktivně, že jsme přehlédly žlutou značku, po které jsme měly sestupovat do Morávky. Ale také to mohlo být způsobeno, některým z přenádherných výhledů do údolí. Takových výhledů bylo celkem dost, ale pohled to úchvatný. Nádherná světla měst ozařovala oblohu a onu temnou a tajemnou noc prozařovala různými barvami. Pohled opravdu nádherný. Už jen kvůli tomu bych to absolvoval znova. Za několik okamžiků jsme tedy přišli na rozcestí, a žlutá nikde. Chvíli jsme hledali, ale žlutá nikde! Jediné co jsme na křižovatce kousek od cesty nalezly byly svítící oči neznámeho zvířete. Typoval bych liška. Takže o veselí bylo postaráno nejlepší (nejhorší) na tom bylo to, že jsme se v okolí pohybovali docela dlouho a to zvíře X tam stále bylo. Trošku děsivá představa, proč se tam krčí co má v úmylsu? Nechali sme zvíře zvířetem, a protože jsme měli dle mapy sestupovet rovně vybral jsem trasu přímo z kopce dolu. Jen ten hluboký les byl docela děsivý. Ani měsíční svit jim neprostoupil, aby projasnil ty temná zákoutí. Ty zákoutí kde by se mohla skrývat zvěř a děsit nás svými leskle svítícíma očima. Po pár metrech tohoto sestupu hustým lesem jsem zapínal GPS poprvé a zjištoval kde skutečně jsme. Tehy jsme zjistili, že se nacházíme někde na vrcholu Kyčera u Morávky což bylo špatně, ale jako vyložená ztráta to nebyla. Mohli by jsme jít dále a do Morávky by jsme došli což o to. Jenže kdo půjde neznámým terénem a večer po neznačené trase. No my rozhodně ne! takže jsme dle GPS pohledali nejvhodnější napojení a pomalu slezli trošku strmějsím klesáním k naší vyvolené žluté barvě. Opravdu jsme ji našli, i když jistý čas byly naše kroky vedeny po terásce v kopci. Alespoň se nám trošku lépe šlo, když to nebylo přímo dolů:). Žlutá byla objevena a my si mohli dát pit pauzu a tatranku.

A nyní zpět:). Pit pauza pod světlem skoncila. My pokračujeme. Tedy spíše stoupáme za dalším vrcholem. Kde nás hned z kraje saskočí ztracení zelené na místní louce možná i trošku kvůli GPS a její nepřesnosti. Takže po chvíli podezřívání, že toto není ona správná cesta, spouštím ten prokletý i milovaný přístroj znova. A opravdu jsme mimo trasu. Opravdu vracení se nepraktikujeme a prostupujeme ostružiním k zvolené zelené barvě. Vzhůru do kopce dál a dál od světel vesnice hledáme zelenou. Poté co absolvujeme přechod přes krásně rosou pokrytou louku, vstupujeme do lesa. Po pár metrech chůze vidím náznak cesty. Ano je to ona zelená a kousek dále vidím i lanovku. Dáváme pit pauzu. Rozdělávám Kamikadze a liju ho do sebe o část se dělím s Pavlou. Nevím zda to funguje, alespoň psychicky určitě ano. Pokud tomu člověk věří:-D. Ale budu tomu věřit i nadále. Šílené stoupání nakonec celkem ušlo, i když bylo dlouhé a nepříjemné tak jsme ho zvládli:) Jen na křižovatce jsme oběvili pěknou cedulku, na které bylo napsáno, že tu žijí ohrožené šelmy nebo něco v tom smyslu. Takže hned jsme měli pro strach uděláno a otevřela se znova otázka jak je to s těmi zvířaty a lidmi.  Co nám zbývá razíme dále a pokračujeme v rozhovoru a obezřetně sledujeme čelovkami okolní krajinu, která nabízí spoustu prostoru pro skrýše zvířat, ale žádný prostor pro jejich spatření. Takže obezřetně pozorujeme a pokračujeme dále. když tu najendou slyšíme šílený zvuk. Dle mého soudu to bylo divoké prase, které se rychle od nás vzdálilo. Tedy, alespoň podle kvikotu jsem tak usuzoval. Pokud to byl kvikot prasete. Takže nyní již se v hlavách honí enormní množství fantazii. A různé scénáře co udělat kam se schovat a podobně. S takovýma úvaháma, alespoň v mojí hlavě jsme dosáhly druhého vrcholu Travný.

Zde jsme si daly delší pauzu a na ohništi, které tu bylo rozdělávám za pomocí papírového kapesníčku a větviček ohýnek, který nás má ochránit před zdejším obyvatelstvem.  Tedy tak se to říká. Zvíře se k ohni nepřiblíží. V to jsme také doufali:-D. Ale v hlavách se nám honily asi ty samé myšlenky: Skočí na nás něco? Neskočilo:) po několika desítkách minut pokračujeme v ceste a zase klesáme otevřenými výhledy dolu do údolí. Je to nádherný pohled.  Se stálou obezřetností pokračujeme z kopece dolů a snžíme se mít barvičky stále pod dohledem. To se nám daří. Po několika km přicházíme k zastávce Obora-hájenka. A protože na tomto místě byl i přístřešek je vzhledem k únavě jasně rozhodnuto. Jdeme do hajan:-D. Bohužel po zalezení do spacáku ne a ne zabrat:(. Pavla prý zabrala okamžitě a se spaním byla velice spokojené. Osobně jsem zabral až před osmou a to jen tak zlehka, když jsme již zase vstavali. Pěkně v klidu posnídat a hurá čestovat dále. Nyní nás již čeká pouze Lysá hora nejvyšší hora (mrcha) Beskyd.

Je krásné ráno a my plni energie ze snídaně pádíme dolů z kopce, abychom na jeden další mohly vylézt. Narazili jsme zde na jednu anomálii, kterou z Jeseníků neznáme, nedostatek vody v kopcích. Takže jsme byli rádi za otevřený obchod ve vesničce Krásná pod úpatím Lysé hory. Takže co nás čeká  výstup asi tak z 500m zase nahorou tentokráte do 1323m. Což mi připomíná, že vůbec nemají jasno v tom kolik vlastně ten jejich kopec měří. Když jsem si tak prohlížel ty pohledy a různé obrázky, nacházel jsem hodně různých údajů. Jako např. 1328,1325,1324 a taky 1323, který je udávaný v mapě. Po bezproblémové cestě směrem vzhůru a výš, jsme postupně začali potkávat i další turisty. Kupodivu jsme narazili i na aktivisty co to tedy nohoru řádně honili. Upřímně nám to přišlo zábavné. Asi nejvíc nás překvapil pán, kterého jsme potkali někde v pulce cesty možná nahoru. Možná trošku před půlkou. Potkali jsme ho totiž znova, když jsme se usadili na Malchoru. Kopečku hned vedle Lysé hory. Upřímně se nám to závěrečné stoupání na Lysou moc lézt nechtělo. Ale co už jsme až tu. Tak vzhůru nahoru! Zajímavá chvíle nastala když jsme po scházení z malchoru narazili na svatebčany včetně ženicha a nevěsty. Typuji, že ženich byl docela aktivista, protože měl boty od propagovanécho sponzora beskydské sedmičky pro rok 2010. Bylo to celkem zajímavé, ale nevěstou bych tam vážně být nechtěl.  Jídlo v hospodě na Lysé. Moje objednávka: 0.5l citronády, 0.5l malinovky, česnečka, bramboráčky. A alespoň jedna turistická známka z Lysé hory. Pak již jen sestup do Ostravice na nádraží a cesta domů. Upřímně cestu dolů jsme trošku prodrbali. Ne vlastní vinou, ale na doporučení jednoho hocha, které si myslel že jdeme po asfaltu což nebyla pravda. Chteli sme jít po žluté a stavit se ještě k Šanci a případně si někde smočit nohy. Bohužel díky této chytré radě se nám trasa natáhla s ztratili jsme téměr hodinu, která nám prostě potom chyběla. Takže žádné koupání, ale spěchání z kopce dolů na vlak. K tomu jěště ta objíždka, ze které jsme se chtěli napojit zpět na žlutou. Odbočku jsme minuly. Tak přišla na řadu GPS po třetí.  Nakonec jsme našli spojnici cest mezi žlutou a lesní cestou a tak jsme se vydali dále po žluté, protože byla kratší. V tuhle chvíli již není moc co psát snad jen, že na závěr jsme málem poslední km běželi, i když zbytečně:)

Absolvovaná trasa, bez jistých obtíží, které nás napár místech očekávaly což je cca předevsím v okoli velkého lipového +3,5Km a dále pak při stoupání ke travnému ztráta zelené cca +500m

Časové údaje

Start byl z Opavy vlakem 15:43 směr Ostrava – Bohumín – Vendryně, bohužel vlak do opavy měl zpoždění takže nakonec jsme startovali až 18:38 z Vendryně

Lehké přenocování ve spacácích v přístřešku u Obory – hájenky cca 4hod prý příjemné spaní, ale já nemohl nějak zabrat:(.

Cíl Ostravice odjezd vlakem 16:53 směr Frýdlant – Ostrava – Opava

Moje shrnutí

Pár hlubších puchýřů na nohách. Cítím, že bolí, ale nevidím

Užasný až strašidelný pocit z nočného přechodu Javorový – Obora-hájenka

Překrásné výhledy na noční města

Bolavé svaly nohou a zad

Překrásné výhledy do údolí za dne

Pár fotografií

2010-08-20 Přechod Beskyd 3BV 01

Tak jsem se po dlouhé době odhodlal zkusit nějakou projížďku na kole v okolí Opavy a tohle z toho vzešlo

První projížďka

Výsledek krapet podprůměr než tu píší. Čas 1hod 00 min

Komletní info k trase (html)

Kompletní info o trase

Profil trasy která se pojede (jpg)

Obrázek trasy

Informace pro navigace (gpx)

Informace v GPX

A tu jsou dílčí informace co se dočtete i na facebooku

Takže, po dnešní domluvě jsme dali dohromady tento harmonogram:

Vlak:
Opava-Východ________ 7:43___R 881 2.
Ostrava-Svinov__8:04__8:47___R 734
Přerov_________9:37__9:42___Os 4214
Hulín__________ 9:57

Trasa:
1. noc: Veselí nad Moravou (58km), kemp Lučina
2. noc: Hodonín (26km), veslařský klub Hodonín
3. noc: Břeclav (40km), kemp Apollo
4. noc: Strachotín (30km), kemp Free Star – Strachotín

Pozn.:
Vzdálenosti v závorkách jsou z předešlého stanoviště převážně po cyklotrasách.
Počítejte, že v kempu za nocleh bude taxa cca 100kč za osobu.

———————————————————————————————

Zdar,
konečně se mi pod ruku dostaly nějaké základní informace.
Vize je taková, že bychom vyjížděli z Olomouce, do kterého se každý dostane, jak sám uzná za vhodné.
Cíl by nejspíše byl ve Vlasaticích, ze kterých se zpět dopravíme vlakem, odvážní mohou pokračovat na kolech.

Předběžné body trasy jsou následující:
1. Hrad Šternberk ???
2. Veselí nad Moravou
3. Velké Bílovice
4. Kraví hora (Břeclav)
5. Lednice, Valticko-lednický areál
6. Apollův chrám, mlýnský rybník (Hlohovecký rybník)
7. Valtice
8. Mušov – windsurfy nebo jiná zábava podle libosti
9. vodní nádrž Nové Mlýny

Pozn.:
• Šternberk je jenom návrh, tedy není nutné tam jet.
• Také není jisté, že bychom jeli i do Veselí nad Moravou.
• Jedná se o pouhý návrh trasy, hlavně je to o domluvě, popř. jestli by měl někdo náměty na jiná místa, která by se dala navštívit, tak sem s nimi a můžeme je prodiskutovat.
• Dále by bylo dobré, kdybychom se před termínem výjezdu sešli nejlépe někde u pivka a vše konkrétně domluvili, zejména kdo co bude brát a co poveze.
• Někteří z vás mi říkali, že by tento výlet absolvovali autem, rád bych věděl, kdo by to byl a jestli bude mít místo, možná že by se k němu našel pasažér a také by bylo fajn tam dát nějaké větší věci, které se na kole špatně převáží (stan, kytara, vařič,…), vzhledem k tomu, že bychom jej zneužili, tak věřím, že by nebyl problém se domluvit a dotyčnému částečně přispět na benál

Odhadovaná cena:
Hrubý odhad je cca 1500kč, ve kterém je zahrnut základ. Jako je cesta vlakem, vstupné, poplatky za kempy popř. ubytovny s tím, že jídlo se do nákladů nepočítá.

Tak tu mám takový malý plán jak by se mohlo jít. Je to docela dlouhé jde to, ale rozdělit na dvě rozumné etapy nebo případně skončit a nebo i pozměnit trasu je to hodně předběžný návrh.

Obrázek JPG

Přechod Beskyd -z cyklomap

Přechod Beskyd -z turistických map

Trasa do GPS (gpx)

Přechod Beskyd z cyklomap

Přechod Beskyd -z turistických map

Kompletni info (htm)

Přechod Beskyd – z cyklomap

Přechod Beskyd -z turistických map

Souhrnné info s termíny důležitými časy atd

začátek 06.08 17:00

konec 08.08 22:00

Datum je prozatim jen orientační a čekám na vyjadření:) jak se vám hodí!!
Velký Javorník (918 m),
Radhošť (1129 m),
Kněhyně (1257 m),
Smrk (1276 m),
Lysá Hora (1323 m),
Travný (1203 m),
Velký Javorový (1031 m).
Nemusíme zvládnout všecky vrcholy je to jen o pohodě prostě si to vyzkoušet. Jedná se o program beskydské sedmičky pokud někdo chce mrknout tak beskydskasedmicka.cz
Dále:

Start
Vendryně vlaková zastávka
pokud mi dáte vědět jak se tam kdo je schopen dostat nějak to rozumně zkombinujeme předpokládám že by to mohlo jít mezi tou 17:00-19:00
Konkretní spoj z Opavy
Opava východ                       15:43    Vlak R 885
Ostrava-Svinov     16:04    16:19    Vlak Os 2939
Vendryně                17:38
Celkový čas 1 hod 55 min
Nebo
Opava východ                    16:27         Vlak Os 3425
Český Těšín           18:03    18:21         Vlak Os 2941
Vendryně              18:39
Celkový čas 2 hod 11 min,

Konec Frenštát pod Radhoštěm
bylo by vhodno do 22:00 protože ještě se máme možnost dostat všichni domů. Sice pozdě hodně pozdě ale alespoň něco.
Konkrétní spoj -příklad
Frenštát p.Radhoštěm                    20:48         Vlak Os 3139
Ostrava hl.n.                      22:01              Přesun Přesun asi 40 min
Ostrava-Svinov                                  22:47         Vlak Os 3452
Opava východ                   23:21
Celkový čas 2 hod 33 min
Nebo
Frenštát p.Radhoštěm                 22:17    Vlak Os 3109
Ostrava hl.n.                     23:25    23:33    Vlak R 440 Excelsior
Ostrava-Svinov               23:40    0:23         Vlak Os 3440
Opava východ                 0:53

Případný konec etapy (došly síly atd) -
Ostravice
v blízkosti přehrady Šance.
odjezdy vlaků a autobusů nejsou problém do 22:00

Cena: 200 za jizdenky tam a zpatky

Rozhodně se nejedná o přechod s plnou polní.
Dle předpokladu je doporučený spacák, možná pro náročné karimatka
dále pak jídlo pití energo nápoje
čelovka + baterie nebo baterka
solidní boty
Trekové hole – nejsou k zahození.
doplňkové oblečení mikina a dlouhé kalhoty.
Možná lehká pláštěnka, když by náhodou byly problémy

Je to jen přibližný přehled potřebných věcí je léto tak co sebou více tahat:)

Malý info vše co je třeba vědět a netvrdím že by se to zvládlo za jeden den a je to v podstatě od zastávky do zastávky a přibližně v polovině je to možno vážně odložit:)

Konečně jsem se po dlouhé době odhodlal k plánované údržbě rámu svého původního kola, které se mnou strávilo dlouhá léta. Bylo to původem kolo silničního typu, jenž jsem dostal snad někdy v páté třídě na základní škole a jeho hlavním účelem bylo cestování do školy a zpět. Tuto funkci také bez problému velice dobře naplňovalo. S postupem času však přestávala vyhovovat jeho konstrukce mým požadavkům. Tím mám na mysli vyjížďky do přírody a protože poblíž jsou jen kopce, setkalo se tak s první úpravou a tou bylo přidání nových klik, ty již měli troj-talíř. S tím již je bez problémů možno navštívit i kopečky:).  Po delším čase bez úprav se mi na tomto kole stala malá nehoda, která měla za následek poškození zadního kola, bohužel ani centrování již nemělo šanci pomoci. Proto kolo podstoupilo novou úpravu. Protože vypletení nerezovými spicema by byla moc drahá a zbytečná došlo na volbu dvojitého ráfku, což se po několika letech užívání ukázalo jako velice dobrá až neskutečně dobrá volba. S touto výměnou byla spojena i výměna pastorku za sedmikolko což způsobilo ještě větší dostupnost kopečků:) a samo tato člověka velice potěší. V tuto chvíli byla bohužel největší a také nezměněnou slabinou mého kola brzdová soustava. Ta se obměny nedočkala. Po několika letech užívání této sestavy  se po další malé nehodě dočkalo výměny i přední kolo za dvojitý ráfek stejný jako u zadního kola. Kolo jsem aktivně využíval až do čtvrťáku střední školy. Zapomněl jsem zmínit že pláště taktéž prošli obměnou za crossově laděné. Pak jak jsem odešel na vysokou jsem jej ještě užíval jako kolo pro výlety. Asi před pěti lety (červen 2005) jsem provedl investici do nového kola, tentokrát horského. Staré kolo jsem stále užíval jako transportní prostředek v Opavě a když byla potřeba třeba jízdy po Losinách tak taktéž a nebo v případech zapůjčení svého nového kola nějaké drahé polovičce. Zažilo si opravdu své a užilo si mnoho zábavy a náročných výletů, které teď vždy absolvuji na horském.  Proto vlastně vznikl tento článek, protože při oné dlouho odkládané opravě jsem našel na zadní stavbě v místech kde drží osa zadního kola a přehazovačka prasklinu, která bohužel pry asi nejde úplně spravit, takže bohužel ho k tomuto dni musím označit za mrtvé. Avšak třeba povstane z popela svých náhradních dílů. Za podmínky že bych mu dodal nový rám mohlo by se dočkat ještě několika šťastných let:).

Dne 24.4.2010 zemřelo silniční kolo upgradované na crossové ve věku asi 30 let. Příčina smrti, prasklina zadní stavby držící osu zadního kola.

Celý den začal poměrně s odstupem, protože po včerejším plesu, který bych ostatně mohl také zmínit, jsme byli rádi, že jsme opustili postel kolem desáté hodiny. Avšak není to tak úplně pravda protože to jen já byl onen spáč. Katka vstala hodinku přede mnou a šla si číst knížku „Muži pro zlost“. Pak jsem se probral k světu tedy i já:). Zašel si dát něco lehkého ke snídani a bylo vymalováno protože stéjně ničeho více nikdo z nás moc schopen nebyl:). Zvolila se tedy varianta koukneme na film a pak půjdeme dělat oběd:). V podstatě se to tak i bez  okolků stalo. Kolem jedné tedy započala akce Zet. Základem jak už to bývá je těsto. Pro těsto byl zvolen jeden recept z netu. Jestli to byla volba rozumná těžko říci. Složení bylo následující: mouka, sůl, lžíce oleje na 500g mouky, voda a kvasnice.  Posuďte sami zda je to těsto podle vašeho gusta. Nu což ingredience se smíchaly a pěkně v rukách uhnětli. Existovala reálná obava zda vůbec takové těsto má šanci nakynout. Dvěma slovy: Ano má. Ač s podivem vážně nakynulo. Jen pak při dalším zpracování bylo takové hodně trhací což asi není zrovna to pravé ořechové. Ale tak co těsto je roztáhne se na plech a hurá na něj přidat vše dle libosti. V mém případě a nejen v mém to byla kombinace dle pořadí: kečup, rajčata, paprika, šunka a jí podobné salámy (pro příště zkusit i anglickou) , krájené žampióny z plechovky, trocha oregana a vše uzavřít sýrem. Na můj popud bylo na části aplikováno prostředí s nivou. Pravdou je, že dle mého osobního vkusu velice dobré.  niva je niva:). Pak stačí zaměstnat troubu a je hotovo. V případě plynové je vše velice snadné moc si nelze vybírat mezi stupni a tak stačí zapálit možná ji trošku ztlumit a šoupnout tam naši již skoro hotovou pizzu. Pak už jen počkat dle receptu prý 30 min problém, ale nastal ten že nikdo nevěděl kdy se to tam šouplo a tak se to hold řešilo náhodnou zkouškou a pohledem. S podivem mohu konstatovat vyšlo to a jíst se opravdu dala:). Ve dvou jsme dali plech na posezení.

U posledního kousku jsem tedy již uvažoval zda to dám. Tak jsem se hecnul a nakonec jo dal, ale byla to síla:-D.

Doufám že všem zúčastněným chutnalo a někdy si to zase zopakujeme.

Dokonce mám pár fotek tak je přidám:)

Proč se vlastně příběh tedy spíš jeden odstavec jmenuje jak jsem potkal lišku? Ono by to spíš mělo být jak jsem potkal svoji první lišku. Né že bych nikdy předtím živou lišku neviděl to v žádném případě. Avšak většinou jsem ji viděl z velké dálky a nebo za plotem či sklem v zoologické zahradě, což jak sami uznáte není to pravé ořechové. Neříkám že toto setkání bylo dokonalé, avšak bylo asi nejbližší jakého se mi dostalo:) Dokonce mě ta malé lištička překvapila svou inteligencí když sem ji spatřil na cestě nelenila vypadla z cesty a z boku na mě koukala jako by čekala jestli nezastavím a neotevři jí dvířka, aby se mohla chudera trošku usušit když se venku honí všichni čerti:). Jediné co mne v tento okamžik mrzí, že jsem mizerný fotograf zase mi uteklo jedno krásné zvíře. Ale kdo ví co by z te fotky nakonec vzniklo:)

Vše začalo v pátek odpoledne. Všechno zpět už to začalo o krapet dřív protože domlouvání chaty probíhalo už o dost dřív, jenže ne se stále dohodnout na řádném termínu, přeš všechnu snahu se to na závěr podařilo.

Jen co jediné zklamalo bylo počasí, které si prostě servítky nebralo, avšak v pozdní večerní hodinu se i rámcově umoudřilo a možná by se nakonec dalo vyrazit, ale komu by se chtělo, když jsme byly dlouho vzhůru a trávili čas  hraním společenských her a vyprávěním příhod:). Dle mého skromného soudu velice příjemně strávený čas:) Později i nějaké fotky:)

http://www.mackgyver.comehere.cz/?page_id=59

Úterní den

Ve světle dnešního uplakaného  dne, který se alespoň slunce snaží zpříjemnit svými životadárnými paprsky, jsem si říkal co budu dělat když už tedy koukám ven z okna svého pokoje a jednoznačně vidím, že jaro se nehodlá vzdát svého místa v kalendáři jen tak snadno a úspěšně bojuje pro někoho protivnou zimou. Bohužel jsem jiného názoru.

Ač se to nezdá zima je pro přírodu důležitá spousta lidí toto nevidí, avšak díky sněhu tedy lépe řečeno spoustě krystalizované vody se snad, alespoň částečně zaplní potoky, které rok od roku vypadají jako by je někdo pomalu, ale jistě vysoušel. Snad když kouknu z okna do potoka uvidím množství vody, na které si pamatuji jako malý kluk. Ale to je jiný příběh:)

Toto jsou moje první pokusy s tímto systémem tak jestli se někomu něco nebude líbit omlouvám se, ale lépe to nejspíš nezvládnu