Archive for the ‘Osobní’ Category
Smrt mého miláčka
Konečně jsem se po dlouhé době odhodlal k plánované údržbě rámu svého původního kola, které se mnou strávilo dlouhá léta. Bylo to původem kolo silničního typu, jenž jsem dostal snad někdy v páté třídě na základní škole a jeho hlavním účelem bylo cestování do školy a zpět. Tuto funkci také bez problému velice dobře naplňovalo. S postupem času však přestávala vyhovovat jeho konstrukce mým požadavkům. Tím mám na mysli vyjížďky do přírody a protože poblíž jsou jen kopce, setkalo se tak s první úpravou a tou bylo přidání nových klik, ty již měli troj-talíř. S tím již je bez problémů možno navštívit i kopečky:). Po delším čase bez úprav se mi na tomto kole stala malá nehoda, která měla za následek poškození zadního kola, bohužel ani centrování již nemělo šanci pomoci. Proto kolo podstoupilo novou úpravu. Protože vypletení nerezovými spicema by byla moc drahá a zbytečná došlo na volbu dvojitého ráfku, což se po několika letech užívání ukázalo jako velice dobrá až neskutečně dobrá volba. S touto výměnou byla spojena i výměna pastorku za sedmikolko což způsobilo ještě větší dostupnost kopečků:) a samo tato člověka velice potěší. V tuto chvíli byla bohužel největší a také nezměněnou slabinou mého kola brzdová soustava. Ta se obměny nedočkala. Po několika letech užívání této sestavy se po další malé nehodě dočkalo výměny i přední kolo za dvojitý ráfek stejný jako u zadního kola. Kolo jsem aktivně využíval až do čtvrťáku střední školy. Zapomněl jsem zmínit že pláště taktéž prošli obměnou za crossově laděné. Pak jak jsem odešel na vysokou jsem jej ještě užíval jako kolo pro výlety. Asi před pěti lety (červen 2005) jsem provedl investici do nového kola, tentokrát horského. Staré kolo jsem stále užíval jako transportní prostředek v Opavě a když byla potřeba třeba jízdy po Losinách tak taktéž a nebo v případech zapůjčení svého nového kola nějaké drahé polovičce. Zažilo si opravdu své a užilo si mnoho zábavy a náročných výletů, které teď vždy absolvuji na horském. Proto vlastně vznikl tento článek, protože při oné dlouho odkládané opravě jsem našel na zadní stavbě v místech kde drží osa zadního kola a přehazovačka prasklinu, která bohužel pry asi nejde úplně spravit, takže bohužel ho k tomuto dni musím označit za mrtvé. Avšak třeba povstane z popela svých náhradních dílů. Za podmínky že bych mu dodal nový rám mohlo by se dočkat ještě několika šťastných let:).
Dne 24.4.2010 zemřelo silniční kolo upgradované na crossové ve věku asi 30 let. Příčina smrti, prasklina zadní stavby držící osu zadního kola.
Pizza – jídlo dne
Celý den začal poměrně s odstupem, protože po včerejším plesu, který bych ostatně mohl také zmínit, jsme byli rádi, že jsme opustili postel kolem desáté hodiny. Avšak není to tak úplně pravda protože to jen já byl onen spáč. Katka vstala hodinku přede mnou a šla si číst knížku „Muži pro zlost“. Pak jsem se probral k světu tedy i já:). Zašel si dát něco lehkého ke snídani a bylo vymalováno protože stéjně ničeho více nikdo z nás moc schopen nebyl:). Zvolila se tedy varianta koukneme na film a pak půjdeme dělat oběd:). V podstatě se to tak i bez okolků stalo. Kolem jedné tedy započala akce Zet. Základem jak už to bývá je těsto. Pro těsto byl zvolen jeden recept z netu. Jestli to byla volba rozumná těžko říci. Složení bylo následující: mouka, sůl, lžíce oleje na 500g mouky, voda a kvasnice. Posuďte sami zda je to těsto podle vašeho gusta. Nu což ingredience se smíchaly a pěkně v rukách uhnětli. Existovala reálná obava zda vůbec takové těsto má šanci nakynout. Dvěma slovy: Ano má. Ač s podivem vážně nakynulo. Jen pak při dalším zpracování bylo takové hodně trhací což asi není zrovna to pravé ořechové. Ale tak co těsto je roztáhne se na plech a hurá na něj přidat vše dle libosti. V mém případě a nejen v mém to byla kombinace dle pořadí: kečup, rajčata, paprika, šunka a jí podobné salámy (pro příště zkusit i anglickou) , krájené žampióny z plechovky, trocha oregana a vše uzavřít sýrem. Na můj popud bylo na části aplikováno prostředí s nivou. Pravdou je, že dle mého osobního vkusu velice dobré. niva je niva:). Pak stačí zaměstnat troubu a je hotovo. V případě plynové je vše velice snadné moc si nelze vybírat mezi stupni a tak stačí zapálit možná ji trošku ztlumit a šoupnout tam naši již skoro hotovou pizzu. Pak už jen počkat dle receptu prý 30 min problém, ale nastal ten že nikdo nevěděl kdy se to tam šouplo a tak se to hold řešilo náhodnou zkouškou a pohledem. S podivem mohu konstatovat vyšlo to a jíst se opravdu dala:). Ve dvou jsme dali plech na posezení.
U posledního kousku jsem tedy již uvažoval zda to dám. Tak jsem se hecnul a nakonec jo dal, ale byla to síla:-D.
Doufám že všem zúčastněným chutnalo a někdy si to zase zopakujeme.
Dokonce mám pár fotek tak je přidám:)
Takový výlet
Vše začalo v pátek odpoledne. Všechno zpět už to začalo o krapet dřív protože domlouvání chaty probíhalo už o dost dřív, jenže ne se stále dohodnout na řádném termínu, přeš všechnu snahu se to na závěr podařilo.
Jen co jediné zklamalo bylo počasí, které si prostě servítky nebralo, avšak v pozdní večerní hodinu se i rámcově umoudřilo a možná by se nakonec dalo vyrazit, ale komu by se chtělo, když jsme byly dlouho vzhůru a trávili čas hraním společenských her a vyprávěním příhod:). Dle mého skromného soudu velice příjemně strávený čas:) Později i nějaké fotky:)